Jane Austenová, celosvětově nejznámější autorka románů o ženění a vdávání, sama nikdy do svazku manželského nevstoupila. A to přesto, že pro dcery z lépe postavených rodin nejvýhodnější životní strategií bylo provdat se za finančně zajištěného džentlmena. Pokud se jim to nepodařilo, s velkou pravděpodobností skončily závislé na milosrdenství svých příbuzných. Jediné pracovní příležitosti pro dámy představovaly pozice guvernantek a učitelek internátních škol. Pozice opovrhované a mizerně placené.
Georgiáni horlivě zjišťovali podrobnosti o ekonomickém zabezpečení potencionálních nápadníků svých dcer. Stejně tak nápadníci ve svých životních plánech kalkulovali s možností vyženit zajímavé věno. Bez věna byly vyhlídky na vhodné manželství i pro sebehezčí dívky mizivé. Jane od svého otce nedostala ani libru věna. Během svého života jí sice vyplácel roční apanáž na ošacení a drobné potřeby, ale žádné věno pro ni nenachystal, ani jí ve své závěti nic neodkázal. Byl to hlavní důvod, proč se, s jedinou výjimkou, žádný z mužů prokazatelně se točících kolem Jane nevyslovil?
Pohledný Tom Lefroy, se kterým na přelomu roku 1795 a roku 1796 flirtovala na plesech, jí žádnou nabídku neučinil. Určitě Jane velmi obdivoval, ke stáru dokonce přiznal, že do ní byl zamilovaný. Ovšem oženit se před dokončením studia a s dívkou bez věna proti vůli rodiny a studia sponzorujícího strýce si opatrný a ctižádostivý mladík netroufl.
Jane se dvořili a o přiženění do rodiny Austenových vážně uvažovali minimálně čtyři další mužové, ale jen jeden z nich Jane o ruku skutečně požádal. V roce 1802 tak učinil Harris Bigg-Wither, dědic panství Manydown, kam Jane jezdila na návštěvy. Jane ho zprvu vyslyšela, ale svůj souhlas hned druhý den ráno odvolala. Proč Harrise odmítla? Bylo jí sedmadvacet, což bylo u žen považováno z hlediska vyhlídek na sňatek za nebezpečný věk. Hrozila jí chudoba a jako starou pannu i společenské odsouzení. Byl její nápadník skutečně tak nemožný? Současníci ho popisovali jako hrubého a dosti nemocného muže. Navíc Manydown měl teprve zdědit, zatím patřil jeho otci, se kterým měl Harris velmi špatný vztah.
Jaké další faktory mohly ovlivnit Austenové rozhodování? Určitě ji, jako zcela nemajetnou, netrápil právní status manželky. Sňatkem se žena stávala součástí muže, manželský pár tvořil jedinou právnickou osobu. Všechno, co žena vlastnila, se automaticky stalo majetkem muže, se kterým si mohl dělat, cokoliv chtěl. Poněkud méně se jí mohla zamlouvat skutečnost, že se ve všem bude muset řídit manželovými příkazy. Ale neprovdaná Jane o sobě nikdy sama nerozhodovala, ve všem se podřizovala vůli svého otce. Status vdané ženy jí navíc mohl dopřát více volnosti ve společenském styku v porovnání s postavením svobodné dívky.
Po sedmi letech je představa o srdci stále zlomeném a toužícím po Tomovi Lefroyi spíše absurdní. Mnohem více však mohly Jane ovlivnit neblahé zkušenosti jejích ženských příbuzných s těhotenstvím a porody. Úmrtnost rodiček byla vysoká a s každým těhotenstvím hrozila trvalá ztráta zdraví, o kráse nemluvě.
Kombinací všech těchto faktorů zůstala Austenová neprovdaná a bezdětná. Co pro samotnou Austenovou pravděpodobně znamenalo životní zklamání, bylo výhrou pro její čtenáře. Povinnosti matky a manželky by jí zcela určitě zabránily věnovat se literární tvorbě.
Patříte mezi obdivovatele Jane Austenové? Chcete dostat upozornění, až vyjde nový příspěvěk? Přihlašte se a my vám jej rádi pošleme.
Přidat komentář