Vražda v tie-breaku
Ráno po večírku na ukončení sezóny je v areálu tenisového klubu nalezena mrtvola mladé ženy, která má pod jazykem vloženou zlatou minci. Major Daněk rozbíhá vyšetřování ve dvou směrech – šlo o vyřizování účtů gruzínské mafie, nebo zabíjel pachatel s mnohem prozaičtějším motivem? Daněk pomalu rozplétá složité vztahy mezi obětí a členy klubu a, jako by toho nebylo dost, musí si poradit i s nečekanou komplikací v osobním životě.
Ukázka z knihy:
Čuňata! Andrea Sýkorová přelétla očima po rozházených židlích a stolcích přetékajících špinavým nádobím. Večírek na závěr letní sezóny změnil úhlednou klubovnu tenisového oddílu na zařízení čtvrté cenové skupiny těsně před zavírací hodinou. Většina lidí už odešla, zbylo jen pár vytrvalců – zdravé jádro všech klubových oslav.
„Tak my už taky jdeme.“ Předseda oddílu Ota Sedlmajer, podpírán manželkou Šárkou, se nejistě kymácel k východu.
Je namazaný? Ota přece skoro nepije, podivila se Andrea. Hodnotícím zrakem přejela po odcházející dvojici. Kostým inspirovaný prvorepublikovou tenisovou módou Otovi slušel. Na rozdíl od jeho ženy, které šaty se sníženým pasem zkracovaly nohy a zdůrazňovaly nepoměr úzkého hrudníku proti objemným bokům a hýždím.
„Andrejko, zlato, nejpozději v poledne musí být všude uklizeno. Ve dvanáct přijdou rodiče dětí zapsaných do tenisové školičky.“ Šárka Sedlmajerová mluvila nasládlým hlasem a pokoušela se usmívat, jenže koutky úzkých rtů se jí opakovaně kroutily směrem dolů. Ostrůvky tvářenky na lících ostře kontrastovaly s bledou pokožkou, nakrátko ostříhané světlehnědé vlasy zplihle přiléhaly k lebce.
Ta vypadá! Žena v jejím věku by už flámovat neměla, pomyslela si s necitelností mládí Andrea. Nasadila neutrální výraz a vyčkávala, co bude dál.
„Fanda se zase opil.“ Sedlmajerová kývla hlavou k pobryndanému stolku, u kterého klimbal kustod František Řeřicha. Znechucený výraz přemazal další pokus o úsměv. „Andreo, moc prosím, postarejte se o všechno.“ Sedlmajerová vystrčila potácejícího se manžela francouzským oknem na terasu, vyšla za ním ven a přes rameno dodala: „Spoléhám na vás.“ Než Andrea stačila cokoliv říct, dvojice zmizela ve tmě.
Zírala do prázdných dveří, které se Šárka neobtěžovala za sebou zavřít. Co si, ta ženská, myslí? Nejsem žádná uklízečka, mám na starosti catering! Popadla plastovou bedničku a začala do ní skládat špinavé nádobí s takovou vervou, až u dvou dezertních talířků odštípla prolamovaný okraj. S plnou přepravkou, která by pro jinou ženu s tak drobnou konstitucí byla příliš těžká, vyklouzla zadním východem ven. Prošla temným tunelem křovin lemujících cestičku až na ulici k bleděmodré dodávce s nápisem Kavárna U Modřinky. Studený vítr jí vmetl jemné blond vlasy do tváře a zchladil rozpálené čelo. O ten zatracený úklid se postaráš, povzdechla si v duchu, jinak jsi bez šance na dobrou referenci. Šárka dobře ví, jak na tebe. Lichotí, cukerínově se usmívá, drahoušky a zlatíčky nešetří, a přitom cílevědomě prosazuje svou.
Vzhlédla k pomerančovému lampionu měsíce prosvítajícímu skrz nesouvislé mraky plující po obloze. Nezvykle teplé počasí na konec října, uvědomila si. Když pospíchala zpátky pro další náklad, ze tmy u skladu antuky zaslechla ženský hlas: „Tak vezmeš Tomíka na Štvanici, nebo ne?“
„Jasně, to víš, že jo.“ Mužský chrapot patřil trenérovi Dušanu Drahokoupilovi. „Mám na tebe strašnou chuť, kočičko.“
„Dýdý, nech toho,“ sykla žena. „Chci vědět, co bude s Tomáškem.“
„Když na mě budeš milá, udělám z něj šampiona. Jako z Nečasový.“ Žena začala něco namítat, ale její slova překrylo supění samce v říji.
Andrea zaťala zuby do plných, srdčitě vykrojených rtů. Bože, jak si mohla být tak pitomá, letělo jí hlavou. Myslet si, třeba jen na okamžik…
Klopýtavě vyrazila mezi přerostlými tamaryšky k zadním dveřím. Bezvládného těla v bílých tenisových šatech, s dlouhou plisovanou sukní vyhrnutou vysoko nad kolena, si nevšimla.
Žánr
detektivní novela
Nakladatelství
MOBA 2026
V prodeji u
KOSMAS
V prodeji u
ACADEMIA
V prodeji u
Knihy Dobrovský
