Neříkejte, že jsem vás nevarovala. Určitě nečtěte dál, pokud za vrchol Pýchy a předsudku považujete scénu, ve které si Keira Knightleyová a Matthew MacFayden konečně padnou do náručí. Za rozbřesku a v županech.
Pokud by tuto scénu shlédla sama autorka předlohy, určitě by se smíchy zakuckala. Možná by se i mírně rozhorlila: „Tak jsem to nenapsala. V mých příbězích žádné sentimentální haraburdí nenajdete. Žádné nyvé pohledy, srdceryvné vzdechy, ba ani jásavý hlahol svatebních zvonů.“
„Jak to?“ namítnete, „všechny vaše romány jsou o ženění a vdávání a končí svatbou.“
„Zajisté, úctyhodný čtenáři. Nudná součást celku, kterou jsem pokaždé odbyla několika strohými větami. Mnohem víc mne bavilo vysvléci moje postavy z elegantního šatu a ukázat jejich směšnost a nedostatek charakteru v plné nahotě. Tence přiostřeným perem a bez slitování.“
Šokuje vás neromatická J.A.? Pak raději náš Spolek navždy opusťte. Naopak – čtěte dál, pokud vás stejně jako mě zajímá, proč autorka pouhých šesti románů se stejným námětem a ze stejného prostředí, zaujala přední místo mezi velikány společenské satiry, jakými byli Voltaire, Swift, Twain a Thackeray. Proč její popularita v čase neklesá, ale roste. Natolik, že na desetilibrové bankovce vystřídala Darwina s Dickensem.
Cílem Spolku pro očistu J.A. je zbavit spisovatelku nařčení z romantické sentimentality, smýt kýčovitý nános přehnané cituplnosti zdůrazněné dokonale padnoucími šaty a bezchybnými interiéry filmových a televizních adaptací. Vyzdvihnout její přísnou racionalitu, ironické vidění a psychologickou přesnost při vykreslování postav, srovnatelnou se Shakespearem. Nejen to, J.A. dokáže jít ještě dál. Tam, kde božský Will neodolá pokušení a z pera vykouzlí karikaturu, J.A. letmým dotekem přidá nečekaně milou vlastnost, která z postavy udělá jednoho z nás.
1 Komentář
Fandím Darcymu..
Přidat komentář