Ve svém Povídání o detektivkách P.D. Jamesová uvádí jako jeden z nejzajímavějších románů, které jsou zároveň detektivkami, Emmu Jane Austenové. Zápletkou, která posunuje děj, jsou tajné nebo nepřiznané (v případě Emmy nepřiznané dokonce sobě samotné) vztahy v uzavřené venkovské společnosti. Podle Jamesové Austenová ve skvěle strukturovaném příběhu mate čtenáře rafinovaně nastraženými stopami. Nebyla by to však Jamesová, kdyby i krátkém zamyšlení o počátcích detektivky čtenářům nepředhodila oříšek k přemýšlení. Jen tak ledabyle prohodí, že rovnou z hlavy jí napadá hned osm falešných stop. A milostivě dodá, že některé jsou založeny na činech, jiné na zdánlivě banálních rozhovorech, další se skrývají v řeči vypravěče. Pojďme zvednout intelektuální rukavici a nahlédnout na Emmu očima milovníka detektivního žánru.
Záhadu v detektivce obvykle řeší detektiv, ať už profesionál nebo ke zločinu připletený amatér. Kdo je však detektivem v Emmě? Čtenáři sami. Od prvních stránek víme, jak se bude vyvíjet vztah Emmy a pana Knightleyho. Jejich jiskřící, milostným napětím nabitá konverzace nenechá nikoho na pochybách, že On ji miluje, Ona jeho taky, jen o tom ještě neví. S nedočkavostí obracíme stránky, nemůžeme se dočkat, kdy hlavní hrdinka konečně prozře. Emma samotná se jako správný Watson (byť spatřila světlo světa dobré půlstoletí před společníkem Sherlocka Holmse) chytá zavádějících stop, pronáší ukvapené závěry a dovoluje nahodilým přáním, aby se staly otcem myšlenek.
O neexistenci zájmu pana Eltona o Harriet Smithovou také nikdo nepochybuje. Tušení, že jeho lichotky jsou určeny výhradně Emmě, se během dvou kapitol změní v naprostou jistotu. Stejně jako úvaha, že Harriet se přes všechny komplikace stejně provdá za statkáře Martina.
Jediný vztah, který není od samého počátku jasně nalinkován, je tajné zasnoubení Jane Fairfaxové s Frankem Churchillem. Zde nám Austenová brilantně sype písek do očí. Jejich chování pozorujeme především hrdinčinýma neobjektivníma očima. Emma si pěstuje předsudky vůči Jane, protože Jane jediná jí nastavuje nelichotivé zrcadlo. Frankova předstíraná zamilovanost a bezmezný obdiv jí naopak ujišťují o vlastní úžasnosti. Ve své zaslepenosti si Emma nikdy nepoloží otázku, proč se zčistajasna oba ocitají v nudném Highbury, které se jim dosud dařilo léta úspěšně ignorovat. Proč Jane nenajde slůvko ocenění pro po všech stránkách (snad s výjimkou charakteru) oslnivého Franka. Neochota Jane poskytnout vlastní ohodnocení Franka nepramení z uzavřenosti, ale z opatrnosti, aby se nenechala strhnout k nepatřičnému velebení nebo ke lži. Proč bezprostřední Frank, co rychleji mluví, než myslí, najednou potřebuje dodatečný čas, než odpoví na prostou otázku, nakolik se s Jane dříve stýkal. Proč Frank nemilosrdně kritizuje nejen pleť a kadeře, ale i chování společensky vybroušené a všeobecně uznávané krasavice? Proč Jane odkládá původní plán vyřešit svou beznadějnou ekonomickou situaci prací? Kde bere sílu odolávat neodbytné paní Eltonové, která ji nutí přijmout pozici guvernantky ve spřátelené rodině? Proč odmítá se připojit ke Campbellovým v Irsku? Jane totiž chová jiné naděje ohledně své budoucnosti. Kdo je tajemným dárcem klavíru? Jane to moc dobře ví, i když předstírá opak. Jak to, že Jane a Frank jako povrchní známost z lázní mají secvičené náročné operní duety? Při každém příjezdu i sebevíc uspěchaném odjezdu si Frank najde čas na návštěvu Batesových, často na úkor času stráveného s Emmou. Proč se Frank na plese přestane dvořit Emmě a pospíchá uvítat slečnu Batesovou? Bezvýznamnou starou pannu, které se s Emmou tajně vysmívá? Protože s tetou přichází i Jane.
Poté, co nás spolu s hrdinkou zavedla na scestí, Austenová milostivě přihodí další indicie. Pan Knightley si povšimne utajovaného milostného napětí mezi Frankem a Jane, ještě dřív než se Frank prořekne a prozradí, že má v Highbury tajného korespondenta. Emma, ač varována, nic takového nepřipouští a dál osnuje plány, jak za Franka provdat Harriet. Teprve hádka mezi milenci odhalí karty docela. Frank naoko skládá Emmě lichotky, ale nepřímo hovoří k Jane. Ale ani zde nám Austenová nedává nic zadarmo, mistrně odvádí naší pozornost k Emmině hrubosti vůči slečně Batesové a k následné roztržce s panem Knightleym. Jane dochází trpělivost a otevřeně dává Emmě najevo, že na ni kvůli Frankovi žárlí. Což je jasné každému, kdo je jen o chlup méně zaslepený než Emma či manželé Westonovi. Nebo má o pár bodů vyšší inteligenční kvocient než Harriet, pan Woodhouse či slečna Batesová. Případně disponuje o kapku menší sebestředností než paní Eltonová.
Zápletka se vyřeší velmi příhodným úmrtím tety Franka Churchilla. Majetkově nesourodé dvojici už nic nebrání ve sňatku. Nesnesitelně dlouhý dopis Franka Churchilla paní Westonové objasňuje poslední zbytky tajemství. Všichni konečně získají ty správné partnery a čtenář žasne, jak se mohl nechat tak ošálit.
Přidat komentář